Technologie
DSL využívá síť telefonních kabelů a díky použití jiných frekvencí může na stejných linkách fungovat spolu s telefonem a přenášet jakákoliv digitální data. Pod DSL spadá hned několik technologií samotného přenosu, no pokud máme začít od začátku, jsem u známého
ADSL
ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) je jak už název napovídá
asymetrické DSL. Asymetrické znamená, že data mohou proudit jedním směrem vyšší kapacitou (rychlostí) než směrem druhým. Všechny známé tarify s rychlostmi 10/1, 100/25 či 50/5 Mbit mají výrazně rychlejší
download a jsou tedy asymetrické. Pojem asymetrie se tedy vztahuje na mnohem více než technologií než právě DSL.
ADSL je tedy prvním masivně rozšířeným standardem internetových linek. Jeho teoretická maximální rychlost je 8 Mbit. V českých krajinách se však začínalo na klasických 64 kbps a postupně rozšiřovalo až na 5 Mbit v dnešních dnech (pokud je někde stále dostupné jen staré ADSL). Výhodou ADSL oproti novějším standardům jsou menší nároky na vzdálenost od ústředny a rovněž možnost provozu po starých čisté telefonních ústřednách. Bylo tak možné ihned po zavedení pokrýt většinu domácností a způsobit obrovský rozmach internetu nezávisle na lokaci. Nevýhodou byla velmi nízká rychlost, hlasité
modemy a díky tomu, že šlo o novinku, i vysoká cena účtovaná na minuty, nikoliv stažená data.
Pokračovatelem bylo ADSL2 a ADSL2+. Tento pokrok částečně řešil problémy s rychlostí. ADSL2+ bylo schopno dosáhnout až teoretických 24 Mbit (ADSL2 pouze12). Tím se však zvýšil nárok na sílu signálu (vzdálenost od ústředny) a přišla potřeba koupit novější a dražší
modem . Ceny se moc nezměnili, takže ještě stále zůstáváme ve sféře, kde je internet celkem drahý luxus.
Lehce slepou odbočkou se stal například protokol, který umožňoval pomocí velmi silného signálu a téměř vyhrazeného kabelu přenášet až 20Mbit
symetricky (tedy 20/20). Tato možnost byla však operátory využívána s nelibostí, neboť silný signál jiné frekvence rušil ostatní klienty na okolních vláknech. Jeho využití tak skončilo pouze u vysoce garantovaných linek pro firmy. Cena se však běžně pohybovala i nad deset tisíc bez daně měsíčně. Snad všichni operátoři od této možnosti upouští a své firemní zákazníky převádí no nové protokoly při zachování garance (a pravděpodobně i vysoké ceny).
Aktuálně nejnovějším protokolem je VDSL2+. Jak je patrné, jde o evoluci
VDSL (VHSDSL – Very High Speed DSL), který umožňuje až 100Mbit v obou směrech. VDSL2+ si pak povýšilo až na 250 Mbit. Tyto linky se však minimálně u nás neprovozují v
symetrickém zapojení. Navíc je našimi operátory VDSL2+ často chybně označováno jako VDSL3 (podobně jako 4G a
5G,
více v našem článku o 5G. Za tuto rychlostní revoluci je primárně zodpovědná společnost
CETIN , který je správcem české metalické sítě a nyní se primárně zabývá jejím masivním vylepšováním a zrychlováním. V rámci projektu Zrychlujeme Česko instalují i několik zesilovačů signálu
(rDSLAMů) denně a snaží se tak rapidně zvyšovat dostupnost vyšších rychlostí na DSL. Díky této iniciativě může VDSL internet v roce 2019 konkurovat například lokálním WiFi poskytovatelům internetu a využívat svou výhodu již rozvedených kabelů do téměř všech domů v ČR.
Jak je již zmíněno nahoře, české tarify na DSL
VDSL , jsou i nadále asymetrické. Dá se říci, že CETIN standardizoval
3 rychlosti, prodávané snad všemi poskytovateli DSL připojení (kteří si od něj rychlost pronajímají a klienty spravují).
Dnes máme tuto technologii připojení k internetu dostupnou na téměř třech milionech míst v ČR s průměrnou rychlostí 60 Mb/s!